V tomto článku si povíme o životním stylu Francouzů v roce 1940, tedy v období poznamenaném druhou světovou válkou a německou okupací.
Zjistíte, jaké byly životní podmínky Francouzů, jaký dopad měla válka na ženy a děti a jaké byly různé aspekty života za okupace.
Podíváme se také do departementních archivů, které umožňují lépe pochopit toto složité období francouzských dějin.
Každodenní život za okupace
Život ve Francii v roce 1940 byl hluboce poznamenán druhou světovou válkou a německou okupací. Porážka Francie a podepsání příměří v červnu 1940 vedly k rozdělení země na dvě zóny: zónu okupovanou nacistickým Německem, zahrnující Paříž a Nord-Pas-de-Calais, a zónu libre, spravovanou vichistickým režimem vedeným maršálem Pétainem.
Dopad na francouzské rodiny
Francouzské rodiny byly válkou a okupací těžce zasaženy. Mnoho mužů bylo válečnými zajatci v Německu a zanechali své ženy a děti samotné, aby převzaly povinnosti v domácnosti.
Ženy tak musely pracovat, aby zajistily své rodiny, a zároveň se starat o své děti. Tyto náhlé změny měly také velký vlivna způsob oblékání žen.
Rozšířil se také černý trh, protože mnoho základních potřeb, jako například brambory, bylo na příděl.
Vzdělání a mládež za okupace
Válka ovlivnila také vzdělávání dětí za okupace. Vichistický režim upravil školní osnovy a snažil se mladým Francouzům vštípit nacionalistické a tradicionalistické hodnoty.
Zvlášť velký důraz byl kladen na tělesnou výchovu, která měla vychovat silné a zdravé občany, připravené podílet se na válečném úsilí.
Mladí lidé byli také vybízeni ke vstupu do mládežnických organizací spojených s režimem, jako byly Chantiers de la Jeunesse nebo Légion des Volontaires Français.
Pronásledování Židů ve Francii
Antisemitská politika vichistického režimu a nacistického Německa vedla k pronásledování Židů ve Francii. Zákony z Vichy ukládaly Židům omezení a diskriminaci, například jim zakazovaly vykonávat některá povolání nebo navštěvovat některá veřejná místa.
Roundupy a deportace
Francouzské úřady také spolupracovaly s nacistickým Německem při organizování obchvatů a zatýkání tisíců Židů, kteří byli následně deportováni do vyhlazovacích táborů.
Obklíčení Vel d’Hiv v červenci 1942 je jedním z nejtragičtějších příkladů této spolupráce, během kterého bylo v Paříži a na předměstích zatčeno téměř 13 000 Židů, včetně mnoha dětí.
Solidarita a projevy odporu
I přes pronásledování projevilo mnoho Francouzů solidaritu se Židy a zúčastnilo se projevů odporu. Někteří ukrývali Židy ve svých domovech, jiní pomáhali organizovat únikové cesty, aby jim umožnili útěk ze země. Na ochranu židovských dětí vznikala také hnutí odporu, jako například záchranná síť OSE (Œuvre de secours aux enfants).
Kulturní a umělecký život za okupace
Kulturní a umělecký život ve Francii v roce 1940 podléhal cenzuře vichistického režimu a nacistického Německa. Díla považovaná za „degenerovaná“ byla zakázána a umělci a intelektuálové se museli podrobit přísné kontrole své produkce.
Kino a divadlo
Kino a divadlo byly oblasti zvláště pečlivě sledované úřady, které se snažily podporovat díla odpovídající ideologii režimu. Některým umělcům se však podařilo cenzuru obejít a vyjádřit svůj nesouhlas s okupací prostřednictvím jemných a metaforických děl.
Literatura a tisk
Cenzuře podléhala také literatura a tisk. Mnoho spisovatelů a novinářů bylo nuceno odejít do exilu nebo do ilegality, zatímco jiní s režimem kolaborovali. Tajné noviny, jako například Le Franc-Tireur nebo Combat, vytvářeli odbojáři, aby šířili informace a myšlenky odporující okupaci.
Móda
Módu tyto změny životního stylu výrazně ovlivnily. Muži zcela změnili způsob oblékánía ženy také.
Deprezentační archivy pro lepší pochopení této doby
Deprezentační archivy jsou neocenitelným zdrojem pro lepší pochopení života ve Francii v roce 1940.
Uchovávají administrativní dokumenty, svědectví pamětníků, fotografie a korespondenci, které nám umožňují sledovat historii Francouzů v tomto těžkém období.
Historici, jako například Éric Alary, využili tyto archivy k napsání podrobných prací o každodenním životě za okupace.
Závěrem lze říci, že pochopení života ve Francii v roce 1940 nám pomáhá lépe pochopit problematiku tohoto období a vzdát hold těm, kteří trpěli a vzdorovali tváří v tvář útlaku. Departementální archivy jsou nezbytným nástrojem k prohloubení našich znalostí o tomto pohnutém období francouzských dějin.